Jak sis na Erasmu poradil/a s cizím jazykem?

Tomáš Jarolím: "Samozřejmě jsem se toho trochu obával, ale na druhou stranu díky tomu, že jsem si na ISS zapisoval některé předměty, které probíhaly v angličtině, byl jsem o něco lépe připraven. Naštěstí Göteborgs universitet po mně nechtěla žádný certifikát o jazykových dovednostech".

 

Michaela Sandtnerová: "Angličtina na univerzitě byla celkem v pohodě. Jelikož učitelé taky nebyli rodilý mluvčí, tak jsme byli ve stejné pozici a stejně tak jako my jsme byli tolerantní k jejich chybám a přeřekům, tak i oni byli k našim. Co se týká textů a materiálů k přednáškám, s angličtinou jsem se nijak neprala, jen bylo potřeba si to místo rychlého přečtení přečíst třeba 3x. A angličtina v každodenní komunikaci bla taky v pohodě. Nejvíce jsem se stýkala s ostatníma studentama, stejné věkové kategorie a nikdo z nás nebyl přeborník na angličtinu a samozřejmě jsme dělali chyby. Ale chybama se člověk učí a i díky tomu, že komunikuje každý den, tak se otrká a tolik se pak nestydí a přijde mu to pak naprosto normální."


Lenka Dvořáčková:  "Italština pro mě byla velká výzva, protože ji vůbec neuměla a nejsem moc typ, kterému jdou jazyky zlehka. Měsíc před začátkem Erasmu jsem se vydala na kurz italštiny, který mi měl dát alespoň základy, na které bych později stavěla. Můj spolubydlící byl Ir, tak jsem si spíše vylepšila angličtinu, než se naučila italštinu. :D Nicméně nejprve mi při každodenní komunikaci stačilo něco žbleptnout, ukázat co chci, usmát se a nějak se všechno zvládlo. Na univerzitě už to tak lehké nebylo. Jsem až moc zvědavá, tak jsem chodila na extra přednášky a semináře, které byly v italštině. Když se tak zpětně ohlédnu spoustu času jsem trávila ve škole, namísto užívání si. Často mě bolela hlava a občas mi přišlo, že vůbec ničemu nerozumím. Na druhou stranu jsem ve škole potkala spoustu super studentů i profesorů, kteří mi vždycky se vším pomohli. V menze i ve městě jsem náhodně potkávala známé ze školy a přišlo mi, že už nejsem jen tak v nějakém městě, ale že jsem se stala jeho součástí. A později jsem zvládala i tu běžnou komunikaci celkem obstojně a mluvení v italštině se pro mě stalo koníčkem. Říci, co chci, aniž bych se musela každou chvilku zadrhávat a dlouze přemýšlet nad slovíčky byla ta nejlepší odměna. :)"


Kristýna Strnadová:  "První měsíc to byl trochu boj. Nedokázala jsem se vyjádřit tak, jak bych chtěla. Člověk nereaguje tak svižně, neumí používat slangové výrazy, dělat vtipy...   jenže po chvíli zjistíte, že jsou na tom všichni dost podobně :D A jakmile počáteční tréma opadne a vy nemáte na výběr nic jiného než mluvit anglicky, tak vám na konci pobytu vlastně přijde obtížné vyjádřit se zpátky doma v češtině. Co určite doporučuji, snažit se při pobytu vyhnout se dalším studentům z Čech. Během prvního týdne je možná dobré mít nějakého dalšího Čecha, s kým budete společně vyřizovat administrativní formality, ale pak je opravdu lepší vystoupit ze své komfortní zóny a snažit se být v kolektivu lidí z jiných zemí. To je to, co mi pomohlo zlepšit nejen jazyk, ale i rozšířit obzory. A rozhodně to stojí za to, zkušenosti s každodenní angličtinou mi pak v Praze pomohly sehnat skvělou práci na částečný úvazek a jakékoliv další cestování po světě je bez stresu, že se nedomluvíte. :)"


Maksym Kolomoiets: "S angličtinou jsem si poradil bez problémů, a cítím že se moje schopnosti mluvit anglicky po Erasmu výrazně zlepšily. Erasmáci se nemusí bát anebo stydět za svojí úroveň - z mé zkušenosti se vždycky najde někdo kdo mluví hůř."


Dorotea Mejstříková: "Jazykový test mi na začátku přiřadil B1, což mi teda přišlo hodně špatné a hodně mě to vyděsilo vzhledem k tomu, že jsem v pohodě absolvovala předmět Aj pro sociology u nás a v té době jsem si platila kurzy C1. Nejenom na našem institutu, ale na celé FSV je s jazykama problém, jsou malé kapacity, spoustu lidí se na kurzy jazyků (i když povinné) nedostanou. I proto jsem chtěla na Erasmus. Díky tomu, že mi test dopadl tak špatně, jsem dostala balíček online kurzů OLS zdarma, myslím, že je to super věc! Jsou tam interaktivní cvičení, slovíčka, poslech, člověk si volí lekce a procvičuje svoji slovní zásobu podle svých zájmů. Každopádně jsem zde mluvila nakonec anglicky nejlépe ze všech Erasmáků, rozhodně lépe než náš Erasmácký koordinátor a někteří z učitelů. Pointa je: I když jsem se na začátku opravdu bála, vyděsil mě test, na RUKu mi řekli, že budu muset hodně zamakat, abych se dostala na stejnou úroveň, jako byli ostatní, realita byla úplně jiná. Jela jsem sem, abych se přestala bát komunikovat v cizím jazyce, abych byla hozena do vody a naučila se plavat, protože žádnou předchozí zkušenost s delším pobytem než týden na dovolené, jsem neměla. Myslím, že tohle je úplně ta nejlepší věc, kterou si od Erasmu odvážím. Člověk by se neměl tolik podceňovat. Moje spolubydlící Alessia na začátku nebyla schopna sestavit větu. Na Erasmus opravdu jezdí i lidi, kteří jsou na tom o hodně hůř, než studenti na ISS, kteří se můžou hlásit pouze pod podmínkou, že už u nás absolvovali kurz Aj (případně mají certifikát). Kdo ho splnil, nemá se ABSOLUTNĚ čeho bát (Alespoň v Litvě ne :) ). Alessia odtud odjíždí a mluví uplně krásně. Co se týká ostatních cizích jazyků - je to taky super. Myslím, že většina univerzit v EU má své kurzy jazyků, a Erasmáci jsou tam vítáni (studentovi ISS to může vyřešit problém se zápisem na povinný druhý jazyk, na který se u nás, kvůli kapacitě, ne vždy dostane)."


Kristýna Zahradníčková:  "Překvapivě dobře, protože mi nic jiného nezbylo, tak jsem se musela rozmluvit. Zpočátku mi přišlo, že na tom jsou všichni líp než já, ale když opadla prvotní nervozita, tak mi došlo, že jsem na tom podobně jako ostatní a stačí, abych nepřestala mluvit, když mi vypadne slovíčko a použila jiné nebo ho nějak popsala a nestyděla se někoho poprosit, aby mi sdělení zopakoval. Poté už to šlo snadno."